Nedávno jsem narazila na článek věnovaný problematice border kolií s PP a bez PP. Rozhodla jsem se ho zveřejnit i zde, protože by se o této problematice mělo dozvědět co nejvíce lidí. Je v něm na tuto problematiku koukáno spíše z chovatelského pohledu.
Článek napsala Daniela Rájová, chovatelka Border kolií CHS Dajavera.

Chov BOC v Ćechách nemá dlouhou tradici. Toto plemeno sem bylo přivezeno v dobách nedávných v letech 1992/93. První BOC byly pečlivě vybrány- většinou v Anglii a následně bylo importováno několik psů a fen. Na nich byl následně v podstatě založen český chov. S postupem času a s přibývající popularitou plemene bylo dováženo stále víc psů i fen z nepříbuzných krevních linií a přibývalo i zahraničních krytí. Všechny tyto BOC měly průkazy původu a bylo nemyslitelné „plýtvat“ krví kvalitních importovaných zvířat na bezpapírový chov.

K tomu, aby bylo možné využít psa nebo fenu k chovu je v České Republice nutné, aby absolvoval „bonitaci“.

Bonitace je něco jako výstava, jen se neposuzuje krása zvířete. Tříčlenná komise hodnotí zvíře pouze z hlediska standardu, který je pro každé plemeno psů stanoven. To znamená, posuzuje, zda je zvíře dostatečně kvalitním a zdravým zástupcem svého plemene. V případě, že jsou u bonitovaného jedince zjištěny 3 hrubé vady /vč. například špatného zkusu chrupu, chybějící zuby, ale i povaha a další morfologické znaky/, je tento vyloučen z chovu. Tak je chov  „udržován“ v mezích, které sám člověk pro tuto vyšlechtěnou rasu zvolil.

Další podmínkou úspěšného absolvování bonitace jsou 2 lékařská vyšetření.
1/ Vyšetření Dysplazie kyčelního kloubu
2/ Vyšetření očních chorob u očního veterinárního lékaře

V případě, že se objeví u vyšetřovaného zvířete oční choroba nebo je dysplazie kyčelního kloubu větší než 2/2, je toto zvíře také vyloučeno z dalšícho chovu.

A právě neúspěšné uchovnění z důvodů negativního výsledku bonitace je základ pro vznik „bezpapírových chovů“, v nichž jsou jejich naprosto nezodpovědnými majiteli tato zvířata nekontrolovaně množena. Jejich počet dál roste, jedinci se dále množí mezi sebou, čímž dokonale utvrzují své nedostatky a vady. Naprosto nepochopitelnou variantou je pak skutečnost, že zvířata bez PP jsou křížena i s čistokrevnými jedinci s PP a to s oblíbeným odůvodněním “aby si alespoň jednou nakryl“ a nebo „aby alespoň jednou poznala, jaké to je mít štěňátka“. Otázkou je, proč se potom takoví kvalitní jedinci v chovu s pravidly neuplatňují? Konání majitelů takových „chovných“ zvířat je odsouzeníhodné. Vždyť ani jim nemůže být přeci jedno, jací a jak zdraví budou potomci jejich miláčků, i oni nesou svůj díl zodpovědnosti! Kde je zodpovědnost vůči novým majitelům takových potomků po polopapírových rodičích? Kde je jistota zdraví rodičů natož jejich potomků?  Vždyť právě prokázání především zdraví zvířete je k absolvování úspěšné bonitace naprosto zásadní a je snadné si domyslet proč!

Ale i „oprávnění“ chovatelé kvalitních uchovněných zvířat nemusí být zrovna zárukou dodržování základních pravidel a důležitých zásad. Zmíním zcela nezodpovědné chování, které lze bez výčitek nazvat hyenismem. Podle chov. řádu může mít každá fena štěňátka pouze 1x ročně a to ve věku od 18 měsíců do 8let. Někteří také„chovatelé“, majitelé kvalitní chovné feny s PP ji nechají porodit štěňátka s PP ale hned další hárání ji opět nakryjí (cca po 6 měsících po předchozím vrhu !!) a štěňátka prodají jako bezpapírová. Dělají to z důvodů zcela zištných, jak jinak, než pro peníze. Nejen nedostatečně informovaní a chovatelské problematiky znalí lidé, kteří si takové psí miminko od nich koupí, tak vlastně vyjadřují s tímto zavrženíhodným chováním svůj souhlas a nedochází jim, jak podlé zneužívání zvířat podporují.

Nebudu zde soudit kdo má větší či menší vinu, v každém případě je to ve šlechtěném chovu krok zpátky. Mnoho let se chovatelé snaží vyšlechtit zdravá zvířata blížící se danému standardu/jak exteriér, tak u BOC hlavně povaha/. V Čechách jsme měli ojedinělou šanci na jejich práci navázat, když bylo dovezeno pouze několik málo jedinců, jenž byli kvalitním základem pro chov v České republice.  Bohužel dlouho jsme tuto příležitost využít nedokázali díky bezohledným „przničům“, kteří zvířata vyřazená jako nevhodná pro chov začali bezohledně množit výše uvedenými způsoby. Jednoduše by se dalo říct, že základem „bezpapírového chovu“ byli pouze nemocní a vyřazení jedinci z chovu s hrubými vadami.

Jak jsem zmínila, svou roli zde bezesporu hrají finance. Bezpapírové štěňátko se dá sehnat i více jak o polovinu levněji, než štěňátko z opravdu kvalitního chovu. Možné je to zejména díky nesrovnatelným nákladům. U bezpapírového vrhu žádné další kromě krmení a odčervení nejsou.

Oproti tomu kvalitní chovný jedinec je zařazen do chovu až v momentě, kdy prokáže své kvality dosaženými výsledky výstav, zkoušek, zdravotních a dnes už dostupných genetických vyšetření, na něž se náklady pohybují v desítkách tisíc korun. Zanedbatelné není ani zcela obyčejné a samozřejmé vystavení pasu zvířete, očipování či poplatek za vystavení Průkazu původu /celkem na štěňátko cca 1.000-1.500Kč/. A takový poplatek za krytí je zcela jiný než u sousedovic Alíka a to nemluvím o poplatku v případě krytí feny kvalitním psem v zahraničí.

Pro lepší představu přirovnám tuto situaci k nákupu zboží u našich vietnamských spoluobčanů. Oděvy zde lze nakoupit /i ty rozhodně značkové J / za zlomek ceny těch pravých v legálních obchodech. Přijdete domů a triko se začne párat – nu co – pomyslíte si – tak nějak s tím předem počítáte – vždyť bylo levné a tak končí v popelnici a člověka to ani nemrzí. Nový nákup vše řeší, protože za tu nízkou cenu se přeci nemá smysl s něčím opravovat.

V případě živého tvora, kterého milujete a budete s ním trávit dalších 12-15 let to nelze. Ano, je možné, že budete mít štěstí  a budete mít hezkou zdravou „borderku“, ale pravděpodobnost u štěňátka s PP je daleko vyšší, že tomu tak skutečně bude.

Nákupem bezpapírové BOC může člověk zdánlivě ušetřit jednorázově pár tisícovek, ale mnohdy ho to později vyjde i dráž… Nezřídka se stává, že návštěva u veterináře se stane tou první z mnoha, které budou následovat, nedej bože při nutnosti složitějších zákroků a léčení. Největším trestem je však žít s vědomím, že všechny plány aktivit, sportů a nejrůznějších prima zážitků musí stranou, i když oči vaší nemocné borderky vám pokaždé budou říkat, jak moc by je sama chtěla s vámi také prožívat a zpříjemnit tak váš život.

Uvědomme si, že koupí štěňátka vlastně kupujeme jeho geny. Na 7 týdenním uzlíčku nepoznáme, jestli bude mít dysplazii, oční chorobu, nebo agresivní povahu.

Proto je třeba sbírat informace a snažit se porozumět světu našich psích společníků. Dopřejme si ten luxus vybrat si rodiče svého vytouženého pejska, přistupujme k tomu velmi zodpovědně a zhodnoťme zdraví, exteriér a povahu jeho rodičů! Není sebemenších pochyb, že to stojí zato, vždyť takový bude i váš nový člen rodiny!

Článek je převzat z webových stránek CHS Dajavera, autorem je Daniela Rájová