Letos jsme byli na dovolené v Krkonoších a to i s pesánky.

Bydleli jsme v kráslém hotelu hned po sjezdovkou. Majitelé byli moc ochotní a vůbec to tam bylo super :) Dobrá jídla, velké porce, super pokoje ... holky chodily po hotelu na volno a nikomu to nevadilo. No prostě skvělý týden.

K výletům: Navštívili jsme Vrbatovu boudu, čerstve vyhořelou Petrovu boudu, Davidovy boudy, Medvědí boudu, pramen Labe, Vodopád Pavčavy, Jindrovu skálu, Žalý, ... no prostě toho bylo hafo.

Holky si to užívaly. Sice většinu času musely jít na vodítku, ale Rínka mě tahala z kopsů i do kopců na sedáku (do kopců to bylo fajn, z nich to bylo horší, to jsem prostě nezvládala brzdit). Nachodily jsme hooodně kilometrů, ani jsme nepočítali, že budeme tolik cestovat. No a mimo jiné já jsem opět kačeřila :) takže jsem si přivezla asi 17 úlovků :)

Fotky dodám co nejdříve ... spolu s ostatními, mám jich připravených asi 200 ze všelijakých akcí, jen nějak není čas :-/

Na včerejší odpoledne jsme měli naplánovanou návštěvu Marcely, Kamila a pesanů :) Marcela s Dracem byli na vyšetření u MVDr. Beránka v Pardubicích a vše dopadlo skvěle :) Měli sebou ještě svojí kamarádku Myžu, která je vášnivá zběratelka kešek, po cestě z Pardubic k nám ulovili dvě kešky a po příjezdu k nám mě vytáhli na výlet na Vysoké Chvojno, kde jsme ulovili další :)
Rinenka mě v únoru přelstila a nyní hárá znovu (už 14 dní), takže pro Draca byla procházka trošku náročná. Rína ho nejdřív odháněla a pak ho na sebe nechala vylést, tak museli jít na vodítkách, potom jsem Rínu pustila a Draco jí neustále otravoval, ale to Rína vypadala, že ho zabije, jak po něm chňapala. Draco byl krásně oslintaný a oba nádherně unavení. Rinenka přišla domů lehla a spala.
Ťapinka byla na procházce taktéž. Jelikož je na Vysokém Chvojně hodně lesních zvířat, neustále někde šmejdila a stopovala. Ne jednou jsem jí musela odvolávát od srnek či zajíce, ale přežila to ve zdraví :) Naběhala toho sice asi 3x tolik co my, ale nevadí. Myslím si, že kdyby jsme v lese ještě byli, tak ona by běhala dál a dál :) Je to naše vytrvalostní běžkyně :)
No a ještě věnuji odstaveček Gerymu (polobráchovi Draca). Geryho jsem poprvé viděla na intenzivce ve Zdobíně. Od té doby nám hošík, ale pěkně povyrostl a je to nádherné štěňátko. Celé odpoledne pěkně šlapal s námi, ale z konce, když už jsme se vraceli k autu, naříkal jak ho bolí nožičky. Ještě, aby ne, když běhal za Ťapánkem, protože Ťapka mu přišla velikostně i barevně stejná, tak se jí držel skoro jako klíště :-D, jen u Ťapčiných útěkářskostopařských výletech do lesa jí neasistoval :) A při rozbalování kešek vždy využil nepozornosti páníčků a šel prozkoumávat okolí sám :) ... Musím, ale říct, že veškerou celodenní námahu si vynahradil s mojí mamkou na gauči, když Marcela s Kamilema Myžu byli u nás na kafíčku :) Je to bobíšek a hned bych brala takové štěňátko (tudle velikost jsem s Rínou prošvihla :()

Bylo to skvělé odpoledne za které moc děkuji a doufám, že si ho zase zopakujeme, kešek je tu přeci dost. Fotečky bohužel nemáme, protože jsem foťák nebrala a v lese by stejně fotky stály za dvě věci :) třeba příště :)

Dneska jsme se s holkama vydaly k rybníkům a já doufala, že Rínka okusí jaké to je plavat :) U prvního rybníku dostala Ťapka hysterický záchvat ať jí hodím něco do vody, tak jsem jí hodila klacík. Rínenka to okamžitě spozorovala a chtěla taky, tak jsem hodila druhý klacíl a Rína se natolik rozčilovala, že do tý vody nechce až do ní z těch schodů spadla :) No chvilku se plácala ve vodě a při prvním dotknutí se břehu začala panitařit a málem se utopila, páč chtěla z tý vody tak rychle jak to opravdu ani nešlo :-) No tak jsme šli k druhému rybníku, u něj je lepší přístup. Rína obět dělala ptákoviny a spadla do vody, ale ta panika, když necítí pevnou zem pod nohama, to by člověk řekl, že se ten pes fakt utopí :-( ... ale neutopila se, nakonec dvakrát v klidu doplavala pro klacík, ale když ho ve vodě chytla, tak si uvědomila, že vlastně plave a opět se začala topit :-( no plácala pacičkama, ale zadníma nohama prostě kopat nebude, takže to byl opravdu plavecký výkon :-D ... No potom už akorát řvala na Ťapku, která neúnavně plavala za klacíky jednom po druhém :) ... Ale úspěch byl, že se Rína odvážila dvakrát doplavat až pro klacek a několikrát se o to pokusila :) Tak doufám, že v létě za mnou do vody půjde bez řečí ... Kdyby jste jí slyšeli co u toho navykládala, to by jste se nasmáli, nezavřela pusu a pořád si jen stěžovala :)

Fotečky ZDE

Včera odpoledne jsme vyrazily s Alenou Šplíchalovou a její fenečkou Německého ovčáka Dýnou na procházku. Jelikož jsme dlouho nikde dál nebyly a Rínka tento typ procházek ani neznala, tak jsme se dohodly, že půjdeme na nějakou delší procházku nebo spíš výlet.

Dopoledne jsem hledala na mapách kam by se tu dalo dál jít, aniž by jsme se stratily a šly pokud možno lesem nebo po loukách a ne podél silnic. Nakonec jsem vymyslela procházku do Velin po cyklostezce a z Velin turistickou trasou na Horní Jelení a z Jelení taktéž po turystické trase zpět do Borohrádku. Což nám dá asi 16km.

Vyrážely jsme okolo druhé hodiny s foťákem a mapami, aby jsme našly začátky tras. Po cyklostezce do Velin, která má 4km nám to trvalo asi hodinu. Šli jsme pomalu, povídaly si a já fotila psíky. Dýna měla jakýsi problém s Rínenkou a jejím neustálým běháním, takže jí pořád nadávala. Rínka časem pochopila, že běhání nebude to pravé ořechové, tak šla poslušně u nás, aby Dýnu moc nenaštvala a především se měla u koho schovat. Než jsme, ale došly do Velin, tak to bylo celkem v pohodě a Rínka už šla s holkama před náma. Ve Velinách jsme málem špatně zahly, ale naštěstí jsme si to včas rozmyslely a šly správně.
Asi po půl hodině jsme došly k "Na Spálenisku", kde jsme se dočetly, že za sebou máme dva opravdu rozbahněné kilometry z Velin a před sebou taktéž 2 km na Horní Jelení. Naštěstí tyto dva kilometry už byly vyschlé a nám se šlo lépe. Na horní jelení jsme došly chvilinku před čtvrtou hodinou. Zde jsme našly ukazatel na Borohrádek, který nám řekl, že jsme v půly cesty, takže před sebou máme ještě 8km domů. Kousek jsme šly městem a zase šupem na louky a do lesa. Těchto několik kilometrů bylo pořád rovně. Nejdřív jsme šly po louce, kde šíleně foukalo, ale holky se zde naprosto skvěle vyřádily. Dýna s Ťapkou chytaly myši, které tam běhaly mezi uschlou trávou a Rínka skákala přes potučky, které vedly podél cesty. Takaže naprostá spokojenost. Dál jsme šly lesem, kde nám Dýna s Ťapkou málem utekly za srnkou, ale naštěstí se o pár metrů dál otočily, že to nemá cenu. Tak jsme šly a šly, povídaly si, holky skotačily, a konečně jsme došly k vodní tůňce, tady pramení jedno z ramen Orlice. Ťapka se napila, Dýna se napila, jen Rína prohlásila, že pít nebude, co kdyby to bylo otrávené nebo spíše to na ní byla moc čistá voda. Před námi už byly poslední tři kilometry domů. Rínka už je pletla z posledního. Asi se divíte výrazu, který jsem použila, ale opravdu ona pletla nožičkama jednou přes druhou, že jsem čekala, kdy se zamotá sama do sebe. Takže úkol jsme splnily, Rínka je trošku unavená a Ťapka? Ta by šla klidně dál.
Procházku jsme si moc užily a máme nový poznatek, že bažanti jsou krocani :)

Na fotky z procházky se můžete podívat ZDE